Výbor otevřel debatu o slučování mateřských škol

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se na červencové schůzi zabýval dopady slučování mateřských škol. Senátorka Ing. Jaromíra Vítková v návaznosti na jednání připravuje veřejné slyšení, jehož cílem bude porovnat různé organizační modely, jejich náklady a dopady na řízení škol.

Ve školním roce 2025/2026 působilo v České republice 5 409 mateřských škol. Toto číslo však není totožné s počtem právnických osob, na které dopadá § 179a školského zákona. Ten se vztahuje na obcí zřizované právnické osoby vykonávající činnost mateřské, základní nebo střední školy, pokud obec zřizuje alespoň dvě takové osoby. Každá z nich musí alespoň jednou za poslední tři roky vykázat nejméně 180 dětí nebo žáků. Obce s více školskými právnickými osobami zřízenými k 1. lednu 2026 mají na splnění podmínky čas do 31. prosince 2028.

V diskusi na výboru zaznělo, že pojem „slučování škol“ zahrnuje několik odlišných organizačních řešení – spojení více mateřských škol, začlenění MŠ pod základní školu, společné ředitelství pro více pracovišť či vznik svazkové školy. Vedle toho lze sdílet pouze vybrané podpůrné agendy, například účetnictví, personalistiku, IT nebo odborné služby, a přitom zachovat právní subjektivitu jednotlivých škol. Debata ukázala, že zrušení právní subjektivity, centralizace řízení, sdílení služeb a fyzické spojení provozu nejsou totožné zásahy a je nutné je posuzovat odděleně podle jejich právních, personálních, provozních a ekonomických dopadů.

„Veřejné slyšení připravuji proto, abychom zjistili, kde existuje shoda na řešení. Zřizovatelé nesou ekonomické a organizační důsledky změny, vedení škol odpovídá za její personální, provozní a pedagogické dopady. Debatu proto nelze omezit na otázku, zda má být hranice stanovena na hranici 180 dětí. Musíme nejprve určit, jaký problém řešíme a jaké řešení je pro různé podmínky škol
i obcí přiměřené,“ uvedla senátorka Jaromíra Vítková.

Otevřené dopisy a petice potvrzují závažnost tématu, ale současně ukazují rozdílné pohledy na příčiny problému i na jeho řešení. Obecný nesouhlas nebo podpora slučování proto samy o sobě nestačí. Pro srovnání jednotlivých variant je nutné znát výchozí podmínky školy, zamýšlený organizační model, rozdělení pravomocí a odpovědnosti, jednorázové a průběžné náklady, předpokládané úspory, dopady na zaměstnance a provoz i alternativy, které zřizovatel posuzoval. Teprve tak lze odlišit doložený dopad od předvídatelného důsledku konkrétního návrhu a od obecného rizika.

„Dlouhodobá šetření od roku 2020 ukazují, že mateřské školy netvoří jednotný segment. Liší se velikostí, počtem pracovišť, personálními kapacitami, regionálními podmínkami i podporou zřizovatele. Tyto rozdíly vedou k odlišným prioritám a názorům ředitelů na slučování. Lokální zkušenost je důležitá, nelze ji však bez srovnání podmínek zobecnit na celou síť předškolního vzdělávání,“ uvedla PhDr. Simona Weidnerová, MBA, z Institutu pro sociální a ekonomické analýzy.

Veřejné slyšení proto bude vycházet ze strukturovaných dat a z případových studií zastupujících různé regiony, velikosti obcí, typy škol a modely řízení. Příprava musí zajistit také vyvážené zastoupení vedení škol, zřizovatelů a dalších odborníků.

„Nechci navrhovat rychlou změnu, která vyřeší problém jedné skupiny a přenese náklady nebo rizika na jinou. U každé varianty musíme posoudit, kdo bude rozhodovat, kdo ponese odpovědnost, jaké budou skutečné náklady a zda existuje méně zatěžující alternativa. Až poté lze odpovědně rozhodnout, zda změnit hranici počtu dětí, stanovit výjimky, zavést povinné hodnocení dopadů, nebo zvolit jiné systémové řešení,“ doplnila senátorka Vítková.

Tisková zpráva senátorky Jaromíry Vítkové